Home

Dovol nám prosím, abychom Ti představily knihu
„Volejme do nebes prosím a děkuji“.
Kniha je naším společným dílem. Autorkou jsem já Laura a spoluautorkou je Táňa, která kromě korektur, dala knize i styl a doplnila ji krásnými ručně kreslenými perokresbami. Bez ní by kniha nebyla ani zdaleka taková, jaká je teď. Celé psaní byla prostě vzájemná symbióza.

Moc si přejeme, aby se Ti kniha líbila, aby Tě potěšila a snad Ti i něco dala…

VOLEJME DO NEBES OBÁLKA

 

Víš, proč vznikla naše kniha?
Už těch zážitků, příběhů a poznání bylo zkrátka tak strašně
moc, že když jsme je chtěly vzrušeně převyprávět někomu blízkému, tak jsme nevěděly, kde začít… Kniha je ukázkou toho, že příběhy jedinců zapadají do příběhů nás všech, jako puzzle. Vyprávíme příběhy skutečné a plné souvislostí. Zachycují, jak jsme samy postupně zjišťovaly, že vše, co se nám oběma děje, nejsou pouhé náhody. Jak vše má mnohem vyšší plán. Jaký řetězec událostí předcházel tomu, než jsme se vůbec setkaly a zjistily, co nás spojuje. Postupně jsme se v knize zcela odhalily, neboť jsme chtěly ukázat naši obyčejnou lidskost, naše chyby, náš přirozený vývoj…, aby ses s námi mohl snadno ztotožnit.
Pojďme spolu sdílet naše a Tvoje příběhy a třeba společně zase přijdeme na další zázraky, souvislosti a pomocné síly, které jsme dosud neviděli.. Nás synchronicitní příběhy neskutečně baví a kéž bychom společným vyprávěním probudili alespoň další hrst lidí „spících a nevěřících Tomášů“ :-) . Kniha vznikla už v létě 2012 a od té doby, jak sis jistě všiml, se kolem nás změnilo strašně moc věcí. Nejenom v životech našich, ale i globálně. Pokud jsi člověk, který ještě nemá zkušenost s anděly, nebo třeba se znameními – pak jsi tu správně. A pokud to pro Tebe není nic nového, ale máš kolem sebe lidi, kteří nerozumí, o čem to vlastně mluvíš, pak je tato kniha pro ně ideálním dárkem. A pro Tebe pomocnou rukou – doufáme.
S láskou Táňa a Laura

 

„Mami?“

„No?“

„Víš, co by mne zajímalo? My jsme tři děti, ale kde je ta první?“

„Ne, miláčku, vy jste přeci dvě, ty a Kristýna.“ Odpověděla jsem v domnění, že jde pouze o její matematickou chybu – vždyť jsou jí teprve tři roky.

„Ne, to nemyslím, já vím, že jsme tři, ale kde je ta první?“

„Jak to myslíš tři, jste jen dvě. Kristýna byla první a ty jsi ta druhá.“

„Ne, já vím, že byla jedna první, pak teprve byla Kristýna a nakonec jsem se narodila já. Ale kde je ta první?“

V tu chvíli mne zamrazilo… Pochopila jsem, na koho se ptá a pak jsem taky pochopila, že ona to ví. A děsilo mne to. Okamžitě jsem si vybavila „kostlivce ve skříni“…