Sdílejme příběhy

Zažil jsi něco, co se časem ve zpětném pohledu ukázalo jako dokonalá synchronicita? Hlubší význam zanedbatelných „náhod“? Napiš nám, sdílej s námi Tvůj zážitek a my se zde o něj rády se všemi podělíme.

Když Kačka Himmelová vyprávěla, jak to dopadlo s jejím bydlením, požádala jsem ji o sdílení té boží story tady s námi všemi :-)

15Tak tady to je:

Kdysi se mě moje mamka zeptala, jakého bych chtěla muže. „Stavaře!“ vyletělo ze mě, aniž bych věděla proč. Přišlo mi to praktické, že bych mu mohla pomáhat ve firmě a postavili bychom si útulný domeček… Hned jsem na to ale zapomněla…. Po letech marného hledání ideálního vousatého kluka na hory, vodu, kolo a lyže jsem si dala inzerát, který obsahoval přesně tyto podmínky: vousy, lásku k horám, kolu, vodě a lyžím + VŠ navrch. Odepsal Celý příspěvek

Krásný příběh od Kačky Himmelové z Prahy

 

5Mám svého nejlepšího kamaráda Vojtu, známe se přes čtvrt století a prožila jsem s ním a celou partou jeho spolužáků      absolutně nejkrásnější roky života na medicíně (oni jsou ale jaderní fyzici). Je to blízkost duší, jdeme vedle sebe beze slov po hřebeni hor a to stačí… vždycky mě moc bavilo, co vymýšlí za program pro děti i dospělé a skvěle jsem si to užívala. Každé setkání s ním, dodnes. Ale bydlí s rodinou na druhém konci Prahy, vídáme se vzácně. Další společný kamarád, Beny, se odstěhoval s rodinou do Liberce. Toho se také můj příběh lehce týká.
V zimě jsme si vyrazili s Martinem a Matýskem k mojí tetě do Jablonce a na běžky do Jizerek. Napadlo mě cestou v autě zavolat Benymu do Liberce, co právě dělají. No – byl u nich i Vojta s rodinou a chystali se na běžky. Super! Celý příspěvek

Díky, že jsem nemusela jet „na černo“ :-)

 

2Dokončila jsem v práci to nezbytně nutné a až teprve pak jsem se podívala na web, v kolik že mi jede vlak domů.
„Fíha, tak to mám co dělat! Za chvíli mi jede tramvaj ze Šalďáku a mám to ťip ťop, abych stihla vlak. Bože, ale já vlastně nemám nabitou Opus kartu… Ok, normálně bych rychle seběhla na Fügnerku, nabila kartu a pak teprve šla na tramvaj a v pohodě stihla vlak. Jenže teď už na procházku čas nemám a… vypadá to, že pojedu tu jednu stanici na černo, nabiju kartu a sednu na tramvaj k vlaku… “
Vypínám PC, zamykám kancelář a utíkám směrem k tramvaji. Vůbec nejsem v souladu s tím, že pojedu na černo. Dokonce mne i napadalo, že bych mohla mít smůlu a jako na potvoru zrovna přijde revizor, kterého jsem ještě v Liberci snad nikdy nezažila… Stihla jsem však ještě v duchu požádat anděly: „Prosím, dejte na mně pozor, ať to dobře dopadne.“ Za chvíli u mne zastavil nějaký bus a já rychle nastoupila. Hned u dveří bych za normálních okolností přiložila kartu k snímači, když v tom na displeji najednou čtu nápis: „MIMO PROVOZ. Volejte technika.“
Okamžitá úleva, že je na co to svést :-) . Óóó díky andělé! Staráte se o mé blaho jako vždy výtečně.

Máte podobnou zkušenost? Těšíme se na vaše příběhy! :-)

 

oddelovac_pruhledne